Kolikrát se vám stalo, že jste narazili v hlubokých, temných a nepřehledných vodách světové internetové sítě člověka, kterého ač vidíte (dovolte mi, prosím, používat tento nesmyslný obrat) poprvé ve svém životě, dokonale jej znáte? Ale vlastně není tak podstatné počítat, kolik takových "zářezů" máte. Protože každé jedno takové setkání se rovná zázraku.
Je ošemetné poznávat lidi jen z údajů uvedených na Internetu, to jsem si ostatně už v životě prožil též. Na druhé straně komunikačních vláken (technicky řečeno, protože všichni víme, že ve skutečnosti to jsou malí trpaslíci, kteří nosí ty zprávy z místa P na místo R) může sedět naprosto jiný člověk, než za jakého se vydává na síti. Když máte štěstí, jedná se o neškodného nešťastlivce, který si staví vzdušné zámky, Potěmkinovu ves.
Nástup společenských sítí (někdo říká sociálních, jako třeba já..) ale tuhle anonymitu do velké míry odstranil. Jistě, že můžeme i na Facebooku, nebo na podobném webu, mít jinou identitu, ale poznáte člověka, který ji nemá. Vidíte jeho fotky, komunikuje se svými přáteli - a jsem si jist, že věrohodnost takového člověka se dá poznat.
Takových lidí můžete během jednoho dne potkat tisíc. Pokud chcete. Pokud mají otevřené profily, můžete se dívat na jejich zájmy, nebo dokonce na jejich fotky či vzkazy jejich přátel. Jenže, na světě se někdy dějí zázraky.
V tu nejnepravděpodobnější dobu se vám ozve někdo, kdo rád čte váš blog a dokonce si vzpomenete, že jste si vyměnili pár slov na blogu pod komentářema a pár slov přes mail. Vzpomenete si, že už tehdy na vás tento mail zapůsobil zvláštním silným dojmem, ale nechtěli jste tomu dávat vyšší význam. A nyní máte žádost o přátelství na Facebook.
Váháte. Přijmout? Nepřijmout? Nakonec přijímáte. Nic neriskujete, protože zrušit přátelství je na Facebooku snazší, než cokoliv jiného. V této chvíli ještě nevíte, jak moc to může během krátké doby změnit váš život. A nebo ne, proč používat taková expresiva, život vám to nezmění, jen velmi zpříjemní jeho průbeh.
Nechci zde horovat pro Facebook, ten má reklamy v médiích více než dost. Jsem člověk s fantazií a vyprávím vám příběh.
Příběh o člověku, který měl život pevně ve svých rukou, a přesto dospěl do stádia, kdy si s ním nevěděl rady. Vyprávím vám příběh o člověku, který v životě zdaleka ne po každé postupoval podle toho, co je správné, co se dělá a co se nedělá.
Přenesu se v článku na začátek. Potkat milého člověka na síti není nic neobvyklého. Potkat hodného člověka, to se také stane celkem často. Jenže, jak jsem už psal výše, kolikrát se člověku stane, aby potkal někoho ze svého snu.
Sníme. Sníme o lepším životě, sníme o lepší práci, někdo sní o majetku a někdo sní o lásce. Ale někdo sní o tom, že potká člověka, kterému nebude muset vysvětlovat, jak se cítí. Kterému nebude muset povídat o tom, co má rád. Sní o člověku, který tohle všechno ví, protože to cítí naprosto stejně. Sníte o člověku, který bude na té samé vlně jako jste vy.
Snít o takovém člověku je krásné. Vhání to radost do života, vhání to naději a do určité míry i štěstí. Potkat takového člověka (a opět používám neadekvátního výrazu potkat, tak se nezlobte) je ale něco, na co se jen stěží hledají slova.. Máte dojem, že něco je jinak. Jak zpívají Zvířata: "když máš pocit že se všechno daří, tak to nevíš co je ve scénáři". Ani vy nevíte, co přesně mělo být ve scénáři a je jasné, že v životě se improvizovat nedá. Máte sto chutí autora tohoto scénáře najít, a sklonit se před ním v uctivém hlubokosklonu; políbit mu ruku na znamení velkého vděku.
Jsem jen vypravěč a vyprávím příběhy. Jak řekl Shakespeare, svět je jen divadlo, a my jsme jenom herci. Dívám se po neznatelných nitích, které vedou nahoru, ale loutkovodiče nevidím. Naprosto přesně dnes ale cítím, že JE. Vyprávím příběhy, které ON napsal. Jsem hercem i vypravěčem v jedné osobě.
Nemáme křišťálovou kouli, abychom viděli za všechny zatáčky, neumím předpovědět, jak setkání s Andělem dopadne. Vím ale naprosto přesně, že za každou chvilku, každou řádku v této části scénáře, jsem nekonečně vděčný.
A to si představte, že toto je jen obyčejný příběh...
