Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jaká je skutečná role prezidenta?

3. 12. 2012 12:45:38
Před volbou hlavy státu, která nás čeká na začátku příštího roku, je dobré uvědomit si, co vlastně prezident pro naši zemi znamená. Patrně všichni čtenáři tohoto blogu tuší, jaké jsou pravomoci dané Ústavou. Pak tu máme neformální vliv plynoucí z postavení prezidenta ve společnosti. Jeho názorům jistě naslouchá více lidí, než neznámému voliči. Pak tu je ale ještě jedna role prezidenta, o které se moc nemluví.

Všichni asi víme, že prezident (kromě pokládání věnců a reprezentování naší země navenek) má několik významných možností, jak ovlivnit naši zemi. Podle mě jsou klíčové dvě. Tou první je jeho kompetence směrem k centrální bance. Jmenuje členy bankovní rady a guvernéra České národní banky. Jím jmenovaní pak mají několik nástrojů, jak ovlivnit naši ekonomiku a samozřejmě jejich vliv je i v otázce případného přijetí eura.

Druhá klíčová pravomoc české hlavy státu se týká Ústavního soudu. Jím jmenovaní soudci mají velký vliv na české zákonodárství. Rozhodnou-li, že je předmětná právní úprava protiústavní, není nad nimi instance, která by jejich rozhodnutí zvrátila (de facto). Mimochodem, v dnešní době chybí dva soudci, které je třeba jmenovat a v příštím volebním období českého prezidenta budou končit všichni současní (z toho hned osm příští rok). Přestože ke jmenování nového Ústavního soudce je potřeba souhlas Senátu, jedná se o obrovskou roli české hlavy státu. Budoucí prezident minimálně na deset let výrazným způsobem ovlivní tuto soudní instanci.

Chci ale mluvit především o něčem jiném. Omlouvám se, že tento text bude delší.

Podle mého názoru je hlava státu silným symbolem a současně zprávou o naší společnosti. Oba dosavadní prezidenti toho byli nejlepším příkladem. Václav Havel byl symbol (aspoň ze začátku) demokratických poměrů. Václav Klaus byl symbol „posthavlovské“ doby a kapitalismu. První filozof, který se stal výkladní skříní (a promítacím plátnem pro naše projekce) nových pořádků, druhý pragmatický politik, který nejlépe ovládal technologii moci.

Možná si to neuvědomujeme, ale i další prezident si ke svým pravomocím přidá tento význam. Námi zvolený prezident navíc řekne: Takový je národ, já jsem jejich prezident. Jak Havel, tak Klaus byli prezidenti „vybraní těmi nahoře.“ Teď si ale prezidenta volíme sami a my můžeme sami o sobě říct, jací jsme.

Jestliže Barack Obama byl zvolen jako první prezident tmavé pleti, Američané tím do světa vyslali zprávu, že jejich společnost myslí vážně svůj vývoj v této oblasti, že dnes je skutečně irelevantní, jestli jste běloch nebo černoch (a námitka, že byl Obama volen pro svou barvu pleti je nesmyslná a snadno vyvrátitelná).

Rozeberu jednotlivé kandidáty a pokusím se objektivně popsat, jaký symbol představují.

JANA BOBOŠÍKOVÁ

Myslím, že k Janě Bobošíkové nejlépe sedí termín „Prezidentovačka“. Není to její první kandidatura a můžeme doufat, že ne poslední. Jana Bobošíková představuje národovecký populismus, kdy náš v Evropském parlamentu musela hrdinně ochraňovat před hordou zvenčí.

JIŘÍ DIENSTBIER

Slavné jméno, čistý štít, odvážné postoje a neokoukanost. Toto jsou přednosti Jiřího Dienstbiera, který má však jedno zásadní ALE: Před zvažovanou kandidaturou o něm nebylo slyšet a není známo, že by se kdy výrazně aktivně věnoval politice. Představuje ale novou, mladou krev a určitou naději v porovnání s kmety a politickými harcovníky, pro které je prezidentská funkce koncem jejich politické kariéry.

VLADIMÍR DLOUHÝ

Znovu se objevivší politik z poloviny devadesátých let, bývalý člen KSČ. Vladimír Dlouhý představuje osobu, která je schopná prosadit se za jakéhokoliv režimu. Můžeme tomu říkat flexibilita, nebo ohebnost, podle našich preferencí.

JAN FISCHER

Podobný případ jako Vladimír Dlouhý. Bývalý předseda statistického úřadu, expremiér a bývalý člen KSČ. Jan Fischer symbolizuje přizpůsobivost, ale ještě výrazněji, než Dlouhý. Byl loutkovým premiérem pánů Paroubka a Topolánka. Rok a půl jeho vlády byl nejen dárkem těmto dvoum kohoutům na malém českém smetišti, ale také podnikatelské lobby. Jan Fischer ukázal, že se umí přizpůsobit v každém režimu, v každých podmínkách. Stačí jen ohnout záda a nedívat se za sebe. Současně ale představuje člověka, který nemá na sobě žádnou špínu – není spojen s žádnou kauzou, alespoň se o tom neví. Může budit zdáním dobráka Honzy, ale jeho pravá tvář je dovedně skryta za fasádou politického marketingu. Jeho zvolení vyšle signál o tom, že na té pověsti o hrbících se Češích něco pravdy je. Navíc, velkým mínusem Jana Fischera je, že se pokusil zamlčet své několikaleté členství v KSČ, když tuto skutečnost nezmínil ve svém životopise. Takového prezidenta chceme?

TÁŇA FISCHEROVÁ

Táňa Fischerová je kandidátkou „dobra“, jak proklamovala v kampani při sběru podpisů na petici za svou kandidaturu. Člověk má pocit, že po jejím zvolení by nad Hradem zavlála nekonečná duha, po ulicích českých měst a vsí by skotačila nejšťastnější koťátka a svět by byl plný lásky, klidu a míru. Věřím, že to není póza. Věřím, že Táňa Fischerová takový svět opravdu chce mít. Jen se marně snažím přijít na to, co by její zvolení říkalo o občanech České republiky. Možná by slova české státní hymny o krásných borech, hvozdech a bystřinách našla své zhmotnění.

VLADIMÍR FRANZ

Umělec, vysokoškolský profesor a člověk, který je nejznámější tím, že je celý potetovaný. Vladimír Franz je prezentován jako kandidátem občanské společnosti. Má to znamenat, že za ním nestojí žádná politická síla ani ekonomická lobby. Kdyby stál v čele našeho státu, vyslali bychom podobný vzkaz do světa, jako Američané Barackem Obamou: Předsudky nám jsou cizí. Jenže Franz není Obama. Franz je solitér, o kterém vůbec nic nevíme. Neznáme jeho dlouhodobé názory, jen stále se opakující fráze a proklamace, kterými baví v různých talk-show. Vladimír Franz staví na tom, že je jiný a že nikomu nic nedluží. Otázka je, jestli to na prezidenta stačí. Franz je navíc produkt marketingu. Lidé se pro něj snadno nadchnou, aniž by pořádně znali jeho názory či minulost. To taky není dobrá vizitka.

TOMIO OKAMURA

Podnikatel Tomio Okamura a populistický demagog. Jeho jednoduchá hesla („Je potřeba něco udělat s korupcí“) na lidi zabírají, stejně jako jeho nevinně vypadající tvář a aureola úspěšného podnikatele. Tomio Okamura těží z frustrace společnosti, a říká to, co lidi slyšet chtějí. Politik by byl po takových prohlášeních směšný. U většiny lidí ale Okamura vzbuzuje naděje a sympatie. Stejně jako u Franze by jeho zvolením Češi vyslali signál, že jim není cizí jinakost. Současně s tím by ale řekli: Je nám jedno co kdo říká, hlavně, že se to hezky poslouchá.

ZUZANA ROITHOVÁ

Zuzana Roithová, jedna ze tří žen mezi prezidentskými kandidáty. Dlouholetá politička, o které v posledních letech nebylo příliš slyšet (v roce 2004 byla zvolena do Evropského parlamentu). Zuzana Roithová je taková ta klidná síla, jak znělo dávné heslo strany lidové. Nebudí příliš pozornosti, a tak je těžké si na ni udělat silný názor. Je to taková ta „proč-ne“ kandidátka, avšak bez vůně a bez zápachu. Neumím si představit, co by její zvolení říkalo o nás, občanech. Bylo by to ale stejně jedno, protože jejího vítězství by si nikdo za hranicemi ČR nevšiml.

KAREL SCHWARZENBERG

Doyen českého veřejného života, který začínal hned po revoluci jako kancléř prezidenta Václava Havla. V současné době ministr zahraničí a předseda politické strany TOP 09. Mezi lidmi se těší značnému morálnímu kreditu a zdá se, že tento kredit zatím neutrpěl ani díky spojenectví s Miroslavem Kalouskem. Karel Schwarzenberg (lidově též zvaný Kníže, nebo Karel) je Evropan tělem i duší a jeho zvolením bychom o sobě řekli: Tradice a spojenectví s EU jsou naše hodnoty. Jeho zvolení by znamenalo: Češi jsou národ, který si váží tradičních hodnot. I když je prezentuje člověk, který je spojený s člověkem, který má morální kredit značně pošramocený.

PŘEMYSL SOBOTKA

Tak dlouho ODS hledala svého kandidáta, až vymyslela Přemysla Sobotku. Vždycky byl tím v pozadí, nikdy nebyl členem vlády, ale šest let byl mužem č. 2 ve státě: Předsedou Senátu. Přemysl Sobotka je kandidátem, který nevyvolává žádné negativní emoce a jeho zvolení by žádná výrazná tragédie nebyla. Je ale spojený se stranou, která se podílela na vytváření poměrů u nás. Jestliže jsou lidé nespokojeni s tím, v jakém stavu se naše země nachází, tak Přemysl Sobotka je člověkem, který má na této situaci svůj podíl.

MILOŠ ZEMAN

To nejlepší nakonec. Bývalý premiér a předseda ČSSD. Jezevec z Vysočiny se po deseti letech probudil, aby stanul v čele našeho státu. Pomineme-li spekulace, které se kolem něj a lidí v jeho blízkém okolí vyprávějí, stále nám zůstává dost znepokojivý obraz. Miloš Zeman je člověk, který za časů opoziční smlouvy vytvářel prostředí, ze kterého jsme se stále ještě nedostali (ve spojenectví s hlavním ideovým odpůrcem Václavem Klausem). Miloš Zeman se nerozpakoval deklamovat snahu zničit časopis, který nesouhlasil s jeho politikou (Respekt). Miloš Zeman prostě představuje naši černou nedávnou minulost. Ano, je vtipný svými bonmoty. Ano, je dobrý rétor. Ale jeho osobou bychom se vrátili tam, odkud se snažíme vyjít: na konec devadesátých let. Navíc by jeho zvolení znamenalo výtah k moci pro Miroslava Šloufa. My, kdo si dobře pamatujeme dobu 1998 – 2002 to opravdu nechceme.

****

Nabídka je úplná, žádný další kandidát už nebude. Myslím, že je důležitější uvědomit si, jaké lidi volíme. Ne jaké politiky, ale jaké lidi. Co chceme naším prezidentem zvýraznit, jakou má mít jeho hlas odezvu ve společnosti. Myslím, že výběr je pestrý a každý si může vybrat. Bohužel přímá volba státu nenaplnila ideu, že si zvolíme osobnost. Skutečně váženou osobností totiž není nikdo z nich.

I to hodně vypovídá o České republice.

Autor: Tomáš Kaplan Fojtík | pondělí 3.12.2012 12:45 | karma článku: 14.28 | přečteno: 791x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Zdenek Horner

Pistolnický zákon, Hate speech a tupé škrty

Ve společnosti by měla být rovnováha. Pokud není, pak nelze mluvit ani o demokracii, ani o svobodě. Momentálně je rovnováha porušena ve prospěch populisticky siláckých řešení. Navzdory tomu, že u nás žádný terorista nezaútočil.

29.6.2017 v 0:42 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 348 | Diskuse

Beata Krusic

Jedno velké tajemství

"Musíme ctít vodu, vnímat ji s láskou a vděčností a dostane se nám pozitivních vibrací a pozitivní změny. Pak se změní voda, změníte se Vy, změním se já. Protože Vy i já jsme voda."

29.6.2017 v 0:01 | Karma článku: 7.18 | Přečteno: 176 | Diskuse

Martin Mařák

Macron není Zeman

Vojáci US Army se navíc zúčastní slavnostní vojenské přehlídky v centru Paříže, která se při té příležitosti koná každý rok, 14. červenec je totiž ve Francii státní svátek.

28.6.2017 v 19:40 | Karma článku: 12.62 | Přečteno: 563 | Diskuse

Jan Dvořák

Výzvu Několik vět zpopularizuje klip s Mádlem a Kocábem, jestliže noviny nesmí

Organizátoři přelomové iniciativy Několik vět počítali s tím, že celoplošná média jim odepřou zveřejnění textu a pokud se o něm zmíní, tak v pohrdlivém kritickém tónu.

28.6.2017 v 19:05 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 636 | Diskuse

Monika Pilloni

Konec ramadánu ... statisíce muslimů proměnilo Itálii na Itálistán.

Itálie: oslavy konce ramadánu vypadají jako bychom se ocitli v nějaké arabské zemi. Tohle už není Evropa. Například v zatím ještě italském Turíně se v parku Dora se starostkou Hnutí 5 hvězd Appendino v neděli sešlo 25 000 muslimů.

28.6.2017 v 18:54 | Karma článku: 41.31 | Přečteno: 2918 | Diskuse
Počet článků 240 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2331
Knižní fetišista, nenáročný cinefil, milovník dobrého jídla a dobrého vína a sběratel příběhů

Důležité info pro ctěného čtenáře: Autor blogu není pokaždé účastníkem příběhů, které vypráví. Pokud hledáte osobní zpovědi, tento blog pro vás není.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.