Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Slepá kočička

30. 01. 2012 16:11:34
Ne. Opravdu nemám ve zvyku hejtovat hospody, kavárny a podobné podniky. Když někde nejsem spokojenej, tak tam prostě nelezu. A když někde naopak spokojenej jsem, šířím slávu, kudy chodím (v Café Palanda o tom vědí své). Ale dnes, v tomto článku, udělám výjimku. Protože už dlouho jsem nezažil tak mizernou hospodu, jako je Slepá Kočička v Holešovicích.

Vracel jsem se z Národního technického muzea, uondán a vyhladovělý. Po cestě z Letné dolů na tramvaj směr domů jsem narazil na Slepou kočičku. Už jsem tu jednou byl a spokojen jsem příliš nebyl, ale říkal jsem si, že druhou šanci si zaslouží každý. Hospoda byla příjemně poloprázdná, ani vylidněná (to nemám rád) ani přeplněná (to snesu jen v Palandě). Volné místo u velkého stolu mi vyhovovalo – rád mám na stole spoustu svých věcí na dosah.

Objednal jsem si polévku a salát (crepes, které mají být jejich specialita jsem se po předchozí nevalné zkušenosti vyhnul) – salát byl bratru za 145 korun, ale za dobré jídlo to přece člověk dá, to není nic ruinujícího. Když přinesli polévku (s dvěma opečenými tousty, proč ne), zaradoval jsem se. V mrazivém počasí horká česnečka přijde k duhu.

Ta česnečka ale silně páchla něčím umělým. Česnek byste v ní hledali marně, přesto tam jakýsi pokus o česnekový nádech byl. Byla divná, ale hlad je hlad. Po pěti lžících se u stolu objevil číšník, a s dlouhým “Taaaak” položil na stůl salát. Zahleděl jsem se do své nedojedené polévky, pak zpátky na něj a doufal jsem, že jako pochopí, že není vhodné přinést hlavní jídlo, když kunčaft nedojedl polévku, ale nepochopil a zmizel. Salát zůstal na stole.

I dojedl jsem polévku a pustil se do salátu. Už v tu chvíli jsem si myslel něco o prdelózní obsluze, ale měl jsem hlad a nechtěl jsem si zkazit náladu. Salát na první pohled nevypadal vůbec zle.

Popis z jídeláku: Salát s křupavým kuřecím masem, opečenými brambůrkami a česnekovou omáčkou. Realita: Bůhví odkud vytažená unavená zelenina, na ní se válelo pár malých kousíčků kuřecího masa, obalených v něčem, o čem jsem ani nechtěl vědět. Opečené brambůrky byly asi to nejlepší, co jsem viděl na talíři. Koukal jsem na talíř a v duchu si říkal: “Za tohle chtějí stopade?” Mezitím se objevil číšník, beze slova sebral misku po polévce a odešel.

Já nepotřebuju, aby kolem mě číšník tančil piruety a tak dál, ale určitou míru interakce tak nějak očekávám. Byl hlad, tak jsem do sebe naházel salát a dopil víno (docela dobré, to musím uznat). Odložil jsem talíř a čekal, co se bude dít.

Přitančil číšník, odnesl talíř a neřekl ani “polib si prdel, Kaplane”. Inu, vyndal jsem prkenici, že teda zaplatím. Všiml si, přišel a beze slova na mě vrhl pohled.

“Zaplatim,” řekl jsem nejsuššeji, jak dovedu.
“Ano,” pokračoval v suché konverzaci kelner.

Přinesli účet, já si ověřil, jestli voda z kohoutku, kterou jsem si poručil byla zadarmo (byla) a vytáhl jsem platební kartu.

“U nás bohužel ne,” zamumlal pikolík a já se zdravě nasral.

Co je to za hospodu, která v roce 2012 nebere platebku? Jsou podniky, u kterých to pochopit dovedu, ale pokud si Slepá kočička chce hrát na podnik na úrovni, není to tak nějak faux pas? Odpočítal jsem útratu, nechal dýško pět korun. Sbalil jsem se a vypadl. Kdyby někdo místo pozdravu řekl aspoň „Vypadni, šmejde“, ale nestalo se ani to. Nikdo si ani nevšiml, že jsem odešel. Asi je nasralo to dýško.

Slepá kočička si hraje na cosi, čemu se ve Francii říká creperie. Palčinkárna. Výzdobou to připomíná cosi mezi cirkusem a pokojíčkem infantilní pipky, která si před týdnem oblíbila kočky a chce jich mít doma co nejvíc. Creperie má mít rustikální styl, má mít úroveň a obsluhu, která nepřipomíná kyselou prdel. Slepá kočička je bohužel někde na úrovni RaJe z dob panování soudruha Paroubka.

Myslím, že po této mé druhé návštěvě jsem dostatečně poučen. Tady mě už neuvidí.

Autor: Tomáš Kaplan Fojtík | pondělí 30.1.2012 16:11 | karma článku: 14.57 | přečteno: 1765x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Osobní

Jan Jílek

Letní mozkový odpočinek

Občas se něco povede. Tím povedeným bylo včerejší představení našeho souboru „Nejlepší a nejskromnější.” Tak uvolněnou atmosféru a míru hravosti herců jsem v minulosti nezažil.

28.6.2017 v 9:15 | Karma článku: 8.09 | Přečteno: 192 | Diskuse

Iva Marková

Komunisti nám ukradli deset let

Osudy rodiny Rysových jsou poznamenány československou komunistickou svévolí. Jejich životní příběh začal v Červené Vodě, odkud pochází paní Jana (nar. 1943) a v Mladé Boleslavi, rodišti manžela Josefa (1939).

27.6.2017 v 20:43 | Karma článku: 34.95 | Přečteno: 3132 | Diskuse

Jana Aulehlová

Sprej na odrosty – šediny

mně srazil v daný moment sebevědomí na nulu. Připadala jsem si jak spodina společnosti. Jsem snad jediná komu se toto stalo?

27.6.2017 v 10:59 | Karma článku: 25.33 | Přečteno: 960 | Diskuse

Dana Adámková

Přítel v hnoji

Mobily, tablety, notebooky, všechny je miluju. Hračičky. Možná, kdyby zůstaly telefony v původní velikosti, neztratili bychom je tak lehce.

27.6.2017 v 10:42 | Karma článku: 17.98 | Přečteno: 408 | Diskuse

Pavel Skramlík

Oliver Stone se nechal koupit Putinem a Rusy kvůli světovému míru

Určitě mnoho lidí této země sledovalo čtyřdílný televizní dokument „Svět podle Putina“, který natočil americký režisér Oliver Stone, ověnčený třemi Oscary. Velmi zajímavé! Skvělé dílo! Také však smutné...

27.6.2017 v 8:30 | Karma článku: 11.85 | Přečteno: 668 | Diskuse
Počet článků 240 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2331
Knižní fetišista, nenáročný cinefil, milovník dobrého jídla a dobrého vína a sběratel příběhů

Důležité info pro ctěného čtenáře: Autor blogu není pokaždé účastníkem příběhů, které vypráví. Pokud hledáte osobní zpovědi, tento blog pro vás není.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené články

Oblíbené knihy

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.